Duchovní gravitace

29.16 Tazatel: Můžete mi říci, jak se objeví gravitace?

Ra: Já jsem Ra. To, o čem hovoříte jako o gravitaci, může být chápáno jako tlačení směrem k vnitřnímu světlu/lásce, hledání směrem ke spirálové linii světla, které postupuje směrem ke Stvořiteli. Toto je manifestace duchovní události nebo podmínky žití.

29.17 Tazatel: A nyní, gravitace, jak ji nyní známe na našem měsíci, je menší než ta zde na naší planetě. Existuje za tím nějaký metafyzický princip, který byste mohl vysvětlit?

Ra: Já jsem Ra. Metafyzické a fyzické jsou nerozdělitelné. Tudíž to, o čemž jste hovořil a co se snaží vysvětlit tento fenomén, je schopné, řekněme, spočítat gravitační sílu většiny objektů díky rozličným fyzickým aspektům jako například díky tomu, který nazýváte hmotností. Avšak cítili jsme, že bylo nezbytné poukázat na odpovídající a stejně důležitou metafyzickou povahu gravitace.

29.18 Tazatel: Mám někdy potíže nalézt, mohl byste říci, oporu v tom, co hledám při pokusu nalézt metafyzické principy, mohl byste říci, za naší fyzickou iluzí

Mohl byste mi uvést příklad velikosti gravitace v podmínkách třetí úrovně na povrchu planety Venuše? Byla by větší nebo menší než na Zemi?

Ra: Já jsem Ra. Gravitace, řekněme, přitažlivá síla, kterou také popisujeme jako tlačící sílu směrem ven ke Stvořiteli, je duchovně větší na entitě, kterou nazýváte Venuší, díky většímu stupni úspěchu, řekněme, v hledání Stvořitele.

Tato skutečnost se stane důležitou, pokud uvážíte, že když veškeré stvoření ve své nekonečnosti dosáhne duchovní gravitační hmotnost dostatečné povahy, celé stvoření se nekonečně sloučí; světlo hledá a nalézá svůj zdroj, a tudíž ukončuje stvoření a začíná nové stvoření stejně, když uvážíte černou díru, jak ji nazýváte, se svými podmínkami a nekonečně velikou hmotností v nulovém bodě, ze kterého nemůže být viděno žádné světlo, jelikož bylo absorbováno.

29.19 Tazatel: Pak by černá díra byla bodem… Myslím to správně, když řeknu, že by to byl bod, ve kterém byl materiál z prostředí úspěšný ve sjednocení se s jednotou nebo Stvořitelem? Je to správně?

Ra: Já jsem Ra. Černá díra, která manifestuje třetí úroveň, je manifestací fyzického komplexu tohoto duchovního nebo metafyzického stavu. To je správně.

29.20 Tazatel: Děkuji. Pak když se naše planeta Země dostane plně do čtvrté úrovně, bude zde větší gravitace?

Ra: Já jsem Ra. Bude zde větší duchovní gravitace, a tudíž bude způsobovat hustější iluzi.

29.21 Tazatel: Tato hustější iluze by tedy, předpokládám, zvýšila gravitační zrychlení nad naměřených 32,2 stop (9,81 metrů) za čtvereční sekundu (sekundu na druhou), které nyní prožíváme. Je to správně?

Ra: Já jsem Ra. Vaše entity nemají nástroje k měření duchovní gravitace, ale mohou pouze pozorovat několik z jejích extrémních manifestací.

29.22 Tazatel: To vím, že nemůžeme měřit duchovní gravitaci, ale jenom jsem přemýšlel, zda by byl fyzický účinek zaznamenatelný jako nárůst gravitační konstanty. Taková byla moje otázka.

Ra: Já jsem Ra. Nárůst měřitelný existujícími nástroji by byl a bude pouze statistické povahy a nebude významný.

37.8 Tazatel: Děkuji vám. Také děkuji za vysvětlení matematiky. To mě trápilo. Mohl byste definovat duchovní hmotu?

Ra: Já jsem Ra. Toto bude poslední plnou otázkou této relace.

Duchovní hmota je to, co začíná přitahovat odchozí a stále pokračující vibrační oscilace bytí do gravitační, mluvíme v duchovním smyslu, studně velkého centrálního slunce, jádra nebo Stvořitele nekonečných vesmírů.

40.1 Tazatel: Přemýšlel jsem, že uvedu prohlášení a nechám jej vámi opravit. Snažím se vytvořit jednoduchý model části vesmíru, ve kterém se nacházíme. Počínaje Logosem nebo sub-Logosem, naším sluncem, máme bílé světlo, které z něj vyzařuje. To je tvořené frekvencemi od červené po fialovou. Předpokládám pak, že toto bílé světlo obsahuje zkušenosti skrze všechny úrovně a jakmile půjdeme do osmé úrovně, půjdeme do černé díry, která se vynoří na druhé straně jako jiný Logos nebo slunce a začne další oktáva zkušeností. Můžete tuto část mého tvrzení okomentovat?

Ra: Já jsem Ra. Můžeme toto tvrzení okomentovat do jisté míry. Koncept bílého světla sub-Logosu, který je prizmaticky (hranolem) rozložen a později v poslední kapitole je znovu pohlcen, je v podstatě správně. Avšak existují tu nuance, které nejsou jen sémantické.

Bílé světlo, které vyzařuje a formuje uvedený sub-Logos, má svůj počátek v tom, co může být metafyzicky chápáno jako temnota. Světlo vchází do této temnoty a přeměňuje ji, způsobuje, že se chaos začne organizovat a začne světlo odrážet a vyzařovat. Tak jsou vytvořeny dimenze.

Naopak, temnota černé díry, mluvíme-li metafyzicky, je koncentrací bílého světla, které je znovu systematicky absorbováno do jednoho Stvořitele. Dále toto vstřebávání do jednoho Stvořitele pokračuje, dokud veškerá nekonečna stvoření nedosáhnou dostatečné duchovní hmotnosti, aby všechno znovu vytvořilo veliké centrální Slunce, pokud si to tak přejete představit, inteligentního nekonečna, které očekává probuzení Svobodnou vůlí. Tudíž přechod oktávy je proces, který může být chápán jako bezčasovost nepředstavitelné povahy. Bylo by zbytečné se to pokusit změřit podle vašeho času.

Proto konceptu přesunu přes černou díru, která je studnou absolutní duchovní gravitace, a okamžitému přechodu do další oktávy chybí podkoncept nebo část tohoto procesu, kterým je bezčasovost.