Jestřáb

23.1 Tazatel: Včera jste mluvil o prvním kontaktu učiněným Konfederací, který proběhl během našeho třetího velkého cyklu. Uvedl jste, že jste se objevili na obloze nad Egyptem přibližně ve stejnou dobu, kdy byla prvně podána pomoc Atlantidě. Můžete mi říct, proč jste šli do Egypta a jaká byla vaše, řekněme, orientace postoje a uvažování, když jste do Egypta přišli poprvé?

Ra: Já jsem Ra. V čase, o kterém mluvíte, tam byli ti, kteří si vybrali uctívat boha slunce s jestřábí hlavou, kterého znáte jako vibrační zvukový komplex „Horus“. Tento vibrační zvukový komplex přijal jiné vibrační zvukové komplexy, přičemž objektem uctívání byl sluneční disk reprezentovaný s jistým zkreslením.

Přitahovalo nás strávit určitý čas, jak byste to nazvali, skenováním lidí pro vážný zájem dosahující hledání, se kterým jsme mohli pomoci bez narušení. Zjistili jsme, že toho času byl společenský komplex celkem sám sobě protichůdný ve svých takzvaných náboženských vírách, a proto nebylo vhodné volání po naší vibraci. Tudíž v době, kterou znáte jako přibližně osmnáct tisíc [18 000] vašich roků ve vaší minulosti, jsme odletěli bez jakéhokoliv činu.

96.11 Tazatel: Omlouvám se, že se ptám na nepodstatnou otázku. Myslel jsem na budoucí čtenáře, a že budou zcela zmatení ohledně toho, jak moc…

Mělo přistání jestřába před několika dny přímo za oknem kuchyně nějaký význam?

Ra: Já jsem Ra. Je to správně. Můžeme poznamenat, že shledáváme zajímavým, že otázky, které jsou nám předkládány, jsou často již známy. Předpokládáme, že naše potvrzení je oceněno.

96.12 Tazatel: Zdá se, že toto souvisí s konceptem ptáků jako posel v tarotu a že se jedná o demonstraci tohoto konceptu v tarotu. Zajímalo by mě, řekněme, o mechaniku tohoto typu poselství. Předpokládám, že jestřáb byl posel. A předpokládám, že když jsem přemýšlel o možném významu tohoto s ohledem na naše aktivity, dostával jsem ve stavu svobodné vůle poselství prostřednictvím objevení se tohoto velmi neobvyklého ptáka—neobvyklého, říkám, protože přišel tak blízko. Velmi by mě zajímal původ tohoto poselství. (Samozřejmě, původem je jeden Stvořitel.) Mechanika tohoto je pro mě velmi záhadná. Mohli by se Ra k tomu prosím vyjádřit?

Ra: Já jsem Ra. Ne.

97.3 Tazatel: Zabýval jsem se výskytem jestřába a učinil jsem tuto analýzu ptáka na Kartě číslo tři:

Pták je poselství od vyššího já, a poloha křídel na kartě číslo tři, kdy jedno křídlo směřuje k ženě, naznačuje, že jde o poselství pro ženu jednající jako katalyzátor pro mysl. Poloha křídla směřujícího dolů naznačuje, že poselství má negativní povahu, nebo naznačuje nevhodnost určité mentální činnosti či plánu. Vyjádřili by se Ra k tomu?

Ra: Já jsem Ra. Ne.

97.5 Tazatel: Analyzoval jsem jestřába, kterého jsem viděl bezprostředně po návratu z domu v Atlantě, jako poselství (pravděpodobně od mého vyššího já), které naznačuje, že plán stěhování nebyl nejlepší, nebyl příliš vhodný, protože bez jestřába by vše pokračovalo podle plánu bez dodatečného katalyzátoru. Tento jediný katalyzátor výjimečné povahy pak, logicky, z mého pohledu, mohl pouze znamenat, že existuje poselství o nevhodnosti plánu z nějakého důvodu, který má být teprve odhalen. Vyjádřili by se Ra k tomu?

Ra: Já jsem Ra. Kráčíme tak blízko, jak je to možné, k Zákonu zmatení, když naznačujeme, že ne všichni okřídlení tvorové mají archetypální význam. Mohli bychom navrhnout, že povšimnutí si sdílených subjektivně významných jevů je běžné, když v jiné inkarnační zkušenosti byla sdílena práce významná pro službu ke zvýšení polarity.

Tyto subjektivně zajímavé sdílené jevy pak působí jako prostředek komunikace, jejíž povaha nemůže být diskutována těmi, kteří nejsou součástí sdílené inkarnační zkušenosti, aniž by došlo k narušení svobodné vůle každé entity zapojené do komplexu subjektivně významných událostí.

97.7 Tazatel: Nyní se nacházím v obtížné situaci rozhodování, především kvůli výskytu výše zmíněného jestřába po našem návratu z Atlanty. Jediným cílem, který má jakoukoli hodnotu, je práce, kterou konáme, což zahrnuje nejen kontakt, ale i komunikaci a šíření informací těm, kdo si je mohou vyžádat.

Jelikož stěhování s tím souviselo a jelikož jestřáb byl pro mě zjevně funkcí tohoto procesu, nacházím se v současnosti v dilematu ohledně optimální situace, protože jsem dosud nerozhodl definitivně o významu jestřába nebo o výhodách či účinnosti stěhování, a nechci vytvořit proces, který je v podstatě nevratný, pokud by měl vést ke ztrátě naší schopnosti být nápomocní těm, kdo by hledali to, co jsme schopni zjevit skrze naše úsilí zde. Vyjádřili by se Ra k této situaci?

Ra: Já jsem Ra. Tazatel předpokládá mnoho, a komentář by byl zásahem do jeho svobodné vůle. Můžeme navrhnout rozjímání nad našimi předchozími poznámkami ohledně okřídlených tvorů, o nichž hovoříte. Opakujeme, že jakékoli místo působení, správně připravené touto skupinou, je pro Ra přijatelné. Rozlišení volby je na vás.

106.23 Tazatel: Chtěl bych se jen zeptat, zda můžeme něco udělat pro pomoc nástroji a pro zvýšení jejího pohodlí nebo zlepšení kontaktu? A kdy by Ra doporučili nejbližší možné další sezení? A určitě bych—určitě bych ocenil návrat zlatého jestřába. Přinášel mi velké uklidnění.

Ra: Já jsem Ra. Máte naprostou svobodu naplánovat sezení.

Doporučujeme chápat povahu veškerého projevu jako iluzorní a funkční pouze do té míry, do jaké se entita odvrací od tvaru a stínu k Jednomu.

Já jsem Ra. Opouštíme vás, přátelé moji, v lásce a slavném světle jednoho nekonečného Stvořitele. Jděte tedy vpřed, s radostí v moci a v míru jednoho nekonečného Stvořitele. Adonai.

[1] Jim píše: „Poprvé zmíněno v 63.2–3, Ra odkazovali na zážitek blízké smrti, který Carla prožila ve třinácti letech. Carla byla zázračné dítě s mnoha jedinečnými schopnostmi. Její rodiče se rozhodli, že nejlepším způsobem, jak její dary rozvíjet, bude nikdy ji nechválit, ale nabízet pouze konstruktivní kritiku. Carla si po celý život přála jediné – být k službám. Ale protože od svých rodičů neustále dostávala jen kritickou zpětnou vazbu, cítila se už ve třinácti letech jako selhání, které nemůže nikomu posloužit. A tak se modlila za smrt.

O šest měsíců později jí selhaly ledviny. V nemocnici se očekávalo, že zemře – a podle vnímání personálu skutečně zemřela. V tom okamžiku se Carla už nevnímala v nemocniční posteli. Ocitla se na krásné louce obklopené lesem. Konečně zbavená bolesti, radovala se. Ale promluvil k ní hlas, který jí sdělil, že ještě nenastal její čas. Byla jí dána volba – rozdělit své lekce do jiného života, nebo pokračovat v tomto. Rozhodla se vrátit, aby své lekce dokončila a svou cestu dovedla do konce.

Okamžitě se ocitla zpět ve svém těle plném bolesti, obklopená lékaři a sestrami, kteří horečně pracovali na jejím oživení. Od té chvíle pokračovala s pocitem, že je ve službě a že má práci, dokonce i poslání, které musí naplnit.“