106.23 Tazatel: Chtěl bych se jen zeptat, zda můžeme něco udělat pro pomoc nástroji a pro zvýšení jejího pohodlí nebo zlepšení kontaktu? A kdy by Ra doporučili nejbližší možné další sezení? A určitě bych—určitě bych ocenil návrat zlatého jestřába. Přinášel mi velké uklidnění.
Ra: Já jsem Ra. Máte naprostou svobodu naplánovat sezení.
Doporučujeme chápat povahu veškerého projevu jako iluzorní a funkční pouze do té míry, do jaké se entita odvrací od tvaru a stínu k Jednomu.
Já jsem Ra. Opouštíme vás, přátelé moji, v lásce a slavném světle jednoho nekonečného Stvořitele. Jděte tedy vpřed, s radostí v moci a v míru jednoho nekonečného Stvořitele. Adonai.
[1] Jim píše: „Poprvé zmíněno v 63.2–3, Ra odkazovali na zážitek blízké smrti, který Carla prožila ve třinácti letech. Carla byla zázračné dítě s mnoha jedinečnými schopnostmi. Její rodiče se rozhodli, že nejlepším způsobem, jak její dary rozvíjet, bude nikdy ji nechválit, ale nabízet pouze konstruktivní kritiku. Carla si po celý život přála jediné – být k službám. Ale protože od svých rodičů neustále dostávala jen kritickou zpětnou vazbu, cítila se už ve třinácti letech jako selhání, které nemůže nikomu posloužit. A tak se modlila za smrt.
O šest měsíců později jí selhaly ledviny. V nemocnici se očekávalo, že zemře – a podle vnímání personálu skutečně zemřela. V tom okamžiku se Carla už nevnímala v nemocniční posteli. Ocitla se na krásné louce obklopené lesem. Konečně zbavená bolesti, radovala se. Ale promluvil k ní hlas, který jí sdělil, že ještě nenastal její čas. Byla jí dána volba – rozdělit své lekce do jiného života, nebo pokračovat v tomto. Rozhodla se vrátit, aby své lekce dokončila a svou cestu dovedla do konce.
Okamžitě se ocitla zpět ve svém těle plném bolesti, obklopená lékaři a sestrami, kteří horečně pracovali na jejím oživení. Od té chvíle pokračovala s pocitem, že je ve službě a že má práci, dokonce i poslání, které musí naplnit.“